Program Ars poetica 2026 je ke stažení zde.
Změna programu vyhrazena
XXIII. ročník Ars poetica (25. 7. – 2. 8. 2026)
| datum / básník dne | večerní host od 19:00 (není-li uvedeno jinak) |
| 25. 7. – sobota (příjezd) | Tomáš Ruller – performer, multimediální umělec, sochař, zakládající člen mezinárodního hnutí performance Black Market, pedagog. Z mnoha akcí, výstav a sympozií, kterých se účastnil, se řada stala přímo symbolem protestu proti normalizačnímu establishmentu. Za představení Mezi tím byl v polovině 80. let trestně stíhán a souzen. Spoluzakládal evropské mezinárodní hnutí umění performance Škola pozornosti / Západo–východní projekt 1983–86 a Černý trh 1986–90. Po roce 1989 vystavoval a prezentoval své akce ve většině evropských zemí, v Izraeli, Kanadě, Japonsku, USA. Je také jedním ze spoluzakladatelů Fakulty výtvarných umění na VUT v Brně, kde je od roku 1993 vedoucím ateliéru Video-multimedia-performance; v letech 1998–2000 byl jejím děkanem. Jako pedagog působí na řadě vysokých škol v Evropě i ve Spojených státech, v roce 2005 byl jmenován profesorem. Bohdan Holomíček – fotograf, autodidakt, vyučený elektrikář. Do roku 1968 pracoval v Elektrárně Poříčí u Trutnova (EPO 2), další rok (1969) byl zaměstnán v Muzeu Podkrkonoší v Trutnově, poté v Geoindustrii v Kladně, a následně ve výtopně v Janských Lázních. Fotografuje od roku 1958. Od roku 1995 je na volné noze, do té doby vedle každodenní práce již od šedesátých let podnikal svoje výjezdy za fotografováním. Zajímala jej divadla (Orfeus, Divadlo Na zábradlí, Národní divadlo, Klicperovo divadlo v Hradci Králové a další), hudba, fotografoval Václava Havla, přátele a život ubíhající kolem sebe v jeho syrovosti. V roce 2018 získal ocenění Osobnost české fotografie za dlouhodobý přínos české fotografii. Jednotlivé záznamy, střípky z mnoha setkání, zážitků a cest Bohdana Holomíčka ve své celistvosti představují cenný fotografický deník viděných a zachycených obrazů člověka a krajiny v její obyčejnosti a bezprostřednosti prožívání, jež dávají našim životům smysl. V roce 1995 mu nakladatelství Torst vydalo monografii. V roce 2000 ve stejném nakladatelství vyšla kniha Antonína Dufka Bohdan Holomíček. Od roku 2004 ve své práci využívá digitální technologie, a v současnosti ho čím dál více zajímají audiovizuální projekce. |
| 26. 7. – neděle / Petr Borkovec |
Sufian Massalema – sudetský slamer, student práv na Právnické fakultě a Blízkovýchodních studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Aktivně se věnuje slam poetry. Umístil se na třetím místě v Literární ceně Vladimíra Vokolka a na prvním místě v Literární soutěži Hořovice Václava Hraběte. Spolupořádá literární a kulturní akce. Je autorem sbírky Možnosti přehlíženého (2024). |
| 27. 7. – pondělí / Josef Kocourek |
Lucie Trmíková – divadelní a filmová herečka, zpěvačka a scenáristka, držitelka Ceny Alfréda Radoka (za roli Terezky v Divadle komedie) a Ceny Thálie (v kategorii činohra). Je bývalou členkou souboru Činoherního klubu, Divadla komedie a Divadla Miriam divadelní společnosti Petrklíč. Je členkou Divadelního spolku JEDL a Národního divadla. Hostuje nebo hostovala např. v Divadle v Dlouhé, ve Studiu Hrdinů, Studiu Damúza nebo Divadle NoD. Působila též jako lektorka herecké dílny pořádané občanským sdružením Petrklíč. Je autorkou divadelní hry Mlčky křičet o Simone Weilové. Mezi důležité osobnosti, které ji inspirují i v divadle, patří např. Terezie z Lisieux, Marta Robinová, Bohuslav Reynek, Jan Čep, Suzanne Renaud či Jan Zahradníček. Kristýna Nebeská – dramatička, scénáristka a režisérka, která patří k nejvýraznějším talentům nastupující generace divadelních a filmových tvůrců. Její tvorba je charakteristická zájmem o adaptace literárních děl a zkoumáním existenciálních témat skrze groteskní i tragické polohy. Absolvovala studium scenáristiky a dramaturgie na pražské FAMU. Během studia se profilovala jako autorka se silným smyslem pro vizuální vyprávění a dramatickou výstavbu, což potvrdila i svými studentskými projekty (např. scénář Zabíjačka). Její profesionální dráha je úzce spjata s divadelním spolkem JEDL, kde spolupracuje s režisérem Janem Nebeským a Lucií Trmíkovou a kde se věnuje také autorským projektům. Za hru Ničemové (2024) získala uznání jako finalistka Ceny Evalda Schorma za rok 2024. V Divadle Viola je inscenována její hra Olmerka. |
| 28. 7. – úterý / Zdena Tominová |
Aleš Kauer – básník, výtvarník a knižní grafik. Patří k nejvýraznějším postavám současné queer literatury. Jeho tvorba je charakteristická úzkým propojením slova a obrazu, zkoumáním tělesnosti, identity a estetiky dekadence. Debutoval sbírkou Z hlubin (2003), po níž následovaly tituly jako Reliéfy (2005), Atraktivní nový svět (2008), Labyrinty (2009) nebo koncepční Vně/Mimo (2014). Výrazný ohlas vzbudily sbírky Happyend (2017), reflektující osobní zrání, a syrová V kůži (2023). Jeho básně jsou často doplňovány vlastními kolážemi a grafikami. Stojí za nakladatelstvím Adolescent, které založil v roce 2002 jako platformu pro „krásnou literaturu v krásném balení“. Původně vzniklo pro vydávání fanzinů a vlastních textů, postupně se však stalo prestižní značkou pro současnou poezii a progresivní prózu. |
| 29. 7. – středa / Radek Fridrich Celodenní výlet na nedaleká luka a zmole |
Lukáš Jiřička – výrazný český divadelní dramaturg, režisér radioartových projektů, publicista a pedagog, jehož tvorba se zaměřuje na průniky mezi zvukem, textem a performancí. Vystudoval komparatistiku na FF UK a dramaturgii na DAMU, kde rovněž absolvoval doktorské studium. Působí jako docent na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, vyučuje také na FAMU. Dlouhodobě přispívá do kulturních periodik (A2, Respekt, HIS Voice, Hospodářské noviny) a věnuje se překladům z polštiny (např. polská dramatika). |
| 30. 7. – čtvrtek / Soňa Kociánová |
Od 17:00 Anežka Nováková – perkusionistka a multiinstrumentalistka, která se pohybuje na pomezí klasické hudby, jazzu a experimentální tvorby. Absolvovala brněnskou konzervatoř, a následně studium bicích nástrojů a jazzu na JAMU. Specializuje se na hru na vibrafon a bicí soupravu, přičemž ve své tvorbě často kombinuje jazzové standardy s brazilskou hudbou a lichými metry. Působí také jako orchestrální hráčka (spolupráce s Českou filharmonií). Alessandro Masstracci – violoncellista dlouhodobě působící v Praze, známý svou virtuozitou a schopností propojovat klasické violoncello s moderními formami umění. Své dovednosti rozvíjel na pražské HAMU, kde se etabloval jako jeden z předních interpretů mladé generace. Jeho repertoár sahá od barokních děl až po premiéry skladeb současných autorů. Je vyhledávaným komorním hráčem díky své technické preciznosti a expresivnímu přednesu. Společně s Anežkou Novákovou tvoří netradiční spojení violoncella a bicích nástrojů. Jejich vystoupení propojují hudbu a text v jednotný celek novátorského básnického výrazu. Člověk krve – vlastním jménem Jan Senft, je český písničkář, básník a vypravěč, který se řadí k nejvýraznějším osobnostem současné nezávislé folkové scény. Ve své tvorbě oživuje tradici písničkářství, kterou obohacuje o prvky magického realismu a introspektivní lyriky. Texty se často pohybují v „nejistém čase“ a propojují zapomenuté příběhy z historie s osobním prožíváním. Pochází ze Stříbrné Skalice v Posázaví, která je pro jeho tvorbu ústředním zdrojem inspirace. Prvotní zkušenosti sbíral v kapele Kdyžužtakuž. Působil také v hudebním kolektivu Severní nástupiště, kde rozvíjel smysl pro komunitní hudbu a sborové zpěvy. Pod pseudonymem Člověk krve vystupuje od roku 2014, nejčastěji sám s kytarou; jeho nahrávky mají bohatší kapelové aranže, na kterých spolupracuje s producentem Tomášem Tkáčem. Nesen – východočeský hudební projekt, který se v roce 2026 řadí k nejzajímavějším úkazům na pomezí alternativního folku, lo-fi a akustického minimalismu. Kapela pocházející z Náchodska je charakteristická svým úzkým propojením s moderní českou poezií a syrovým, autentickým projevem. Tvoří ji trio hudebníků, kteří mají kořeny v tuzemské i zahraniční alternativní scéně. Hlavní autorskou osobností a textařem je Marek Netresta. Jejich projev je často přirovnáván k poetice Oldřicha Janoty, a to pro svou schopnost pracovat s tichem, minimalismem a hlubokou lyrikou. Hlavním pilířem jejich tvorby je zhudebňování poezie předních českých básníků. Texty kapely nejsou pouhými doprovody, ale organicky se s hudbou propojují v jeden celek. Zásadní album vydané u Indies Scope se jmenuje Pomalu zavolat (2025). Obsahuje 14 skladeb, které využívají texty nebo úryvky básní autorů, jako jsou Petr Hruška, Petr Borkovec, Ivan Petlan, Martin Stöhr, Jaromír Typlt či František Lízna. Kapela v současnosti pracuje na materiálu pro další alba, která mají čerpat z děl autorek a autorů jako Hana Voříšková, Zuzana Gabrišová, Miloš Doležal či Vratislav Färber. Kromě písňové tvorby uvádějí i tematická pásma, například Jen jedno je velký (inuitská poezie) nebo dekonstruktivní program Jsem dřív než ranní, na kterém spolupracovali s básníkem Martinem Černerem. Pod názvem Nesen vystupuje v zahraničí také lotyšská skupina z Rigy. Tak kdoví, kdo k nám nakonec přijede? |
| 31. 7. – pátek / Tašo Andjelkovski |
Zdenka Vydrová – jedna z nejvýraznějších osobností současné české architektury a urbanismu. Je uznávána především pro svou dlouholetou koncepční práci v pozici městské architektky a za citlivé zásahy do historických tkání měst, za což v roce 2024 obdržela prestižní Cenu Architekt roku. Po roce 1989 se stala součástí silné generace brněnských architektů a v roce 1991 spoluzaložila neformální sdružení Obecní dům Brno, které se zaměřilo na rozvoj brněnské architektury a publikování odborných monografií (např. o díle Bedřicha Rozehnala). Od roku 1992 vede vlastní architektonickou kancelář v Brně. Významnou část své kariéry věnuje také pedagogické činnosti a osvětě v oblasti veřejného prostoru. Je neodmyslitelně spjata s fenoménem moderní architektury v Litomyšli, kde od roku 1992 působí jako externí městská architektka. Pod jejím odborným vedením se Litomyšl stala „hlavním městem současné české architektury“. Koordinuje spolupráci města s předními architekty (např. Pleskot, Burian, Křivinka) a dohlíží na kvalitu veřejných prostranství. V Litomyšli je autorkou oceňované rekonstrukce regionálního muzea, úprav Zámeckého návrší (včetně mobiliáře a informačního systému) a úpravy nábřeží řeky Loučné. Aleš Burian – přední český architekt, urbanista a pedagog, jehož tvorba je neodmyslitelně spjata s brněnskou architektonickou školou a koncepcí moderního urbanismu. Je uznáván jako jedna z klíčových postav, které formovaly podobu současné české architektury po roce 1989. Po zkušenostech ze Stavoprojektu Brno založil v roce 1991 společně s Gustavem Křivinkou ateliér Architektonická kancelář Burian – Křivinka, který se stal jedním z nejúspěšnějších v České republice. Dlouhodobě působí na Fakultě architektury VUT v Brně, kde se podílí na výchově nových generací architektů, a je členem vědeckých rad. Aktivně se účastní činnosti České komory architektů, zasedá v porotách významných architektonických soutěží. Jeho tvorba se vyznačuje funkční čistotou, citlivým použitím materiálů a důrazem na energetickou udržitelnost. Kromě jiného patří k okruhu architektů, kteří pod vedením Zdenky Vydrové proměnili Litomyšl v centrum moderní architektury. Mezi jeho díla zde patří například bytový dům u nemocnice nebo úpravy veřejných prostranství. Tvorba Aleše Buriana získala řadu domácích i mezinárodních uznání, včetně nominací na Cenu Miese van der Rohe (Evropská cena za současnou architekturu). V roce 2021 obdržel ocenění Architekt obci za dlouhodobou profesionální práci pro rozvoj města Havlíčkova Brodu, a také Cenu města Brna za přínos v oblasti architektury a urbanismu. Burianova architektura je často popisována jako nedogmatická, hravá a pevně ukotvená v kontextu místa. Jeho ateliér je symbolem kvality, která dokáže spojit velká měřítka (mrakodrapy) s detailní kultivací historických center měst. |
| 1. 8. – sobota / František Dryje |
Program vyvrcholí celodenními aktivitami směřujícími k noční Slavnosti světel – audiovizuální komponované performanci |
| 2. 8. – neděle | Společné ohlédnutí za AP a rozloučení (vyklizení místa konání do 13 hodin) |
→
